" id="searchform" method="get">
 
krajina
 
id="sidebar"> « zpět na:
  • Pravidla pro Bc. práce


  • Obecné zásady práce s literaturou

    Způsob odkazování na zdrojové práce se v jednotlivých akademických disciplínách liší. Vzhledem k tomu, že Katedra environmentálních studií vychází z více akademických tradic, je třeba využití příslušného citačního stylu a citační normy zpravidla konzultovat s vedoucím práce.

    Studentům doporučujeme využívání citačního softwaru (např. Zotero), který výrazně ulehčuje práci se zdroji a jejich katalogizaci.

    Bakalářská i diplomová práce vyžaduje (snad s výjimkou některých oblastí matematiky) citování zdrojů, ze kterých text čerpá. Citace čtenářům umožňují jak ověřit pravost údajů/tvrzení, tak využít původní zdroje k dalšímu studiu či výzkumu.

    Pokud jsou autorova slova citována doslova, je třeba jeho text dát do uvozovek (resp. odlišit dle citační normy) a uvést stránky, z nichž citát pochází. Pokud reprodukujeme konkrétní myšlenku či určitý údaj, je třeba i při nepřímé citaci uvádět konkrétní stránku! Pokud reprodukujeme volně určitou myšlenku nebo názor obsažený v celém díle, číslo stránky neuvádíme. Při obsáhlejším citátu (nad 3-4 řádky) je možno celý citát psát užším řádkováním a odsadit ho. Pokud citujeme text do češtiny nepřeloženého díla ve vlastním překladu, je třeba na tuto skutečnost upozornit (napsat „vlastní překlad”).

    Údaje v soupisu použitých pramenů (bibliografické údaje) je třeba uvádět podle jednotného klíče a tak, aby pramen byl co nejpřesněji určen a dohledatelný. Zdroje tištěné jsou obecně považovány za věrohodnější než elektronické. Existuje ale řada výjimek, současné odborné časopisy jsou často již jen elektronické. Podobně zdroje odborné (tj. takové, které citují zdroje, jsou opatřené poznámkovým aparátem, byly recenzovány apod.) jsou považovány za věrohododnější, než zdroje „populárně-vědecké” či vysloveně „populární”. Pokud takový typ textů využívám, musím jejich použití zdůvodnit. Existuje ale řada přechodů mezi oběma typy zdrojů, je proto třeba, abyste své zdroje kriticky hodnotili sami, např. podle vážnosti, které se autor těší v odborné obci a podle vlastního posouzení jeho historie, koherence a věrohodnoti jeho díla apod. Za nejméně věrohodné se obecně považují osobní sdělení, a to proto, že je čtenář nemůže verifikovat. Přesto ale může takovýto typ zdrojů tvořit cenný, byť výjimečný doplněk práce (např. sdělení odborníka, zkoumané osoby atp.). Je pak nutné ale uvést co nejpřesnější údaje vztahující se k datu a místu, kde byla tato informace sdělena. Podobně postupujeme tehdy, pokud jako zdroj uvádíme film či datovatelné sdělení na přednášce apod – opět je důležité uvést co nejvíce údajů o prameni vašich informací. Podstatné je, aby čtenář věděl, kde jste názor, argument či fakt, uváděný v práci, převzali.

    Zdroje neuvádíme u věcí všeobecně známých a u vlastních názorů, hodnocení, argumentů.

    V každém případě, pokud je to možné, je vhodné využívat zdrojů primárních (tedy např. píšu-li o díle osobnosti XY, využívat přímo texty, napsané XY) nežli sekundárních (texty psané o díle XY) či terciárních (texty psané o textech psaných o díle XY). I v případě, že práce je výslovně zaměřena na zdroje sekundární, je třeba přihlížet ke zdrojům primárním (např. píšu-li o reflexi díla myslitele XY)

    Zdroje je v přehledu literatury třeba řadit abecedně za sebou, nejlépe podle autora. Pokud není uveden autor či editor, je vhodné uvést namísto toho „kol.” či „anonymus”. V seznamu literatury nerozlišujeme jednotlivé kolonky (např. odborné texty, populární texty a elektronické zdroje), vše řadíme abecedně za sebou. Výjimkou mohou být právní normy nebo jiné atypické zdroje po dohodě s vedoucím práce.

    Pokud byl text publikován pouze elektronicky, citujte co nejpřesněji (např. u elektronicky publikovaných článků citujte jako normální časopis). Elektronický zdroj je tím cennější, čím více údajů o něm zjistíte. U všech textů, které byly publikovány pouze elektronicky, je třeba uvést datum, kdy jste text stáhli z internetu (např. staženo dne….).