krajina
 

Citační styl s údaji v závorkách

Existují dva základní přístupy k uvádění citací. Jeden přístup využívá především odkazování přímo v textu v závorkách, druhý přístup uvádí citační údaje pod čarou. Z těchto dvou přístupů pak vychází konkrétní citační styly a normy. Využití konkrétní citační normy zpravidla konzultujte s vedoucím práce.

Pro citování dle Harvardského citačního stylu si projděte seznam možných zdrojů a způsobu jejich citování, které naleznete v manuálu The University of Sydney (zde). V kompletním provedení pak způsob tvorby odkazů naleznete v manuálu Monash University (zde). Níže pro informaci uvádíme do češtiny lokalizovanou normu, která svým stylem Harvardskému stylu odpovídá a normu ČSN ISO 690. Můžete nalézt ale celou řadu jiných, obdobných norem – například normu APA či ASA.

Přímo v textu práce uveďte odkaz na plnou citaci zdroje, který je na konci práce v seznamu literatury. Tento odkaz přímo v textu má obsahovat příjmení autora či editora (případně vydávající organizace) a rok vydání (případně stažení, pokud není jasné, kdy byl text, stažený v elektronické podobě, napsán). To vše v závorce, např.: (Robinson 2006). V případě, že jsou autoři/editoři dva, uvádí se oba (Robinson a Wright 2006). Pokud je jich víc než dva, uvádí se takto: (Robinson a kol. 2006), přičemž ale v plné citaci na konci práce budou uvedeni všichni autoři.

Pokud se jedná o obsáhlejší pramen (kniha nebo delší článek), je vhodné uvést za jménem autora a rokem ještě číslo stránky/stránek nebo číslo kapitoly, z nichž jste čerpali, a to takto: (Robinson 2006: 51) nebo (Robinson 2006: kap. 3). Pokud reprodukujete volně myšlenku nebo názor obsažený v celém díle, číslo stránky se neuvádí.

Pokud citujete autora doslova, je třeba jeho text dát do uvozovek či zvýraznit kurzívou (případně obojí). Při obsáhlejším citátu (nad 4 řádky) je vhodné citát psát užším řádkováním a odsadit ho a opět dát do úvozovek a/nebo zvýraznit kurzívou nebo tučným písmem. Kurzívou pište i cizí slova a názvy článků a publikací.

Tento typ citování umožňuje i poznámky pod čarou . Uvádíme v nich ale především doplňující informace, které by rušily plynulost hlavního textu. Můžeme zde ale uvádět i některé doplňující internetové odkazy, které nebudeme uvádět v seznamu literatury (například odkaz na webové stránky organizace, kterou v textu zmiňujeme – v tomto případě uvedeme jen adresu webových stránek).

Citace v soupisu použité literatury:

Vzory citací jsou uvedeny dále. U zdrojů můžete uvést další údaje, které jsou podle Vás důležité pro pochopení kontextu (např. u starších děl rok, kdy byl text poprvé publikován, u překladů z angličtiny původní název díla a rok vydání apod.).

Příklady:

Monografie/kniha:

Librová, H., 2003: Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu. Doplněk, Brno

Článek ve sborníku, editované knize:

Norberg-Hodge, H., 2003: Shifting direction: from global dependence to local interdependence. Str. 241-253, v: Goldsmith, E., and J. Mander, eds.: The case against the global economy and for a turn towards localisation. Earthscan, London

Článek v časopise:

Seyfang, G., 2007: Cultivating Carrots and Community: Local Organic Food and Sustainable Consumption. Environmental Values, roč. 16, č. 2, str. 105 -123 .

Článek v deníku:

Zlámalová, L., 2006: Platy překonaly 20 tisíc korun. Hospodářské noviny, 1.–3. 9. 2006

Článek, který jste přímo neviděli, ale který citujete, protože o něm píše jiný autor – v tomto případě Burger et al. (text Burger et al. pak musí být v seznamu literaratury dostupný jako plné citace). Toto by mělo být spíše výjimečné. :

Berkes, F., D. Feeny, B. J. McCay a J. M. Acheson, 1989: The benefits of the commons, Nature, 340, str. 91 –93 (Cit. v Burger et al. 2001: 30 -31)

Článek, který jste našli na internetu ale vyšel i v časopise:

Berry , W., 2001: Global problems, local solutions. Resurgence, roč. 20, č. 206, (květen/červen), s. 31-35. Dostupné na: http://www.resurgence.org/resurgence/issues/berry206.htm [Staženo 19. 8. 2006]

Osobní sdělení:

Vomáčka J., starosta Neustupova, 2008: ústní sdělení (resp.osobní koresponence) 5. 6. 2008

Nedatovaná informace z internetu,u které není patrný autor a která nevyšla tiskem:

Anonymus, 2007: Understanding social enterprise. Webová stránka Social Enterprise London, www.sel.org.uk/socent/index.html . [Staženo 30.11.2007 ]

-

-

-

Další citační normou odvozenou z Harvardského citačního stylu je ČSN ISO 690.

Bibliografické údaje musí být v tomto případě zpracovány na základě citační normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.

Poznámky k textu mohou být zařazovány buď pod čarou na konci příslušné strany textu (pak se píší hustším řádkováním „ jedna“ a menším písmem než základní text), anebo na konci práce ve zvláštním oddíle, nadepsaném „ Poznámky” (pak jsou psány stejným řádkováním jako text). Odkazy na poznámky jsou označeny arabskými číslicemi nadsazenými nad text (horní index). Pokud je text poznámky psán pod čarou, mohou být průběžně číslovány od počátku v každé kapitole, anebo průběžně v celém textu. Pokud jsou zařazeny za text práce, všechny poznámky v práci musejí být číslovány průběžně v celém textu. Do textu poznámek nelze umisťovat tabulky a grafy.

Citace v textu práce se řídí obvyklými pravidly a etikou vědecké práce. Pokud student odkazuje na myšlenku či pramen, nebo parafrázuje-li text, používá bibliografický odkaz obsahující příjmení autora či editora (nejsou-li uvedeni, pak první slovo názvu práce), po čárce rok vydání, po dvojtečce pak číslo stránky či kapitoly. To vše v závorce zařazené do textu u citace – např. (Durkheim, 1926), resp. (Durkheim, 1926:23).

Za textem je zařazen abecedně seřazený soupis použité literatury a pramenů. Texty bez autora či editora se zařazují abecedně podle prvního písmene názvu. Názvy cizích publikací se uvádějí v originále. U méně běžných jazyků (maďarština, holandština apod.) uveďte překlad názvu do češtiny v hranaté závorce za jeho přesnou citací. Názvy děl v jazycích, které nepoužívají latinky (ruština) mohou být transkribovány do latinky. Je-li dílo přeloženo do češtiny, je třeba citovat poslední české vydání. Každý bibliografický údaj, který má více než jeden řádek, píšeme řádkováním 1, mezi jednotlivými údaji používáme řádkování 1,5. Zde je několik nejtypičtějších příkladů:

Monografie :
MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 134 s. ISBN 80-210-1880-1.
JELÍNEK, J. – STYBLÍK, V. Čtení o českém jazyku. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1971. ISSN 7945-456-23. (jména mohou být oddělena i čárkou)
STŘELEC, S., et al. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. 1. vyd. Brno : Paido, 1998. 189 s. ISBN 80-85931-61-3.

Příspěvek ve sborníku:
ŠVEC, V. Učitelovo pojetí efektivních vyučovacích postupů. In MAREŠ, J., SLAVÍK, J. SVATOŠ, T., ŠVEC, V. Učitelovo pojetí výuky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1996, s. 59-73.

Časopisecký článek:
PALOUŠ, R. Filosofie jakožto výchova. Pedagogika , 1998, roč. 48, č. 2, s. 106-112.

Články z fulltextových databází:
Citují se jako normální časopisecké články na základě údajů v databázi. Označování tabulek, grafů a schémat musí být v celé práci jednotné. Tabulky, grafy, obrázky a schémata mají své vlastní číslování a číslují se buď průběžně (čísla musejí na sebe navazovat), anebo v desetinném systému (jsou-li v něm číslovány kapitoly). Musejí mít nadpis, který je označuje tak, aby byly srozumitelné a úplné bez ohledu na ostatní text práce. Musejí mít standardním způsobem citovaný pramen, který musí být zařazen v použité literatuře. Mohou být zařazeny přímo v textu nebo jako samostatná příloha za textem práce (ne však za jednotlivými kapitolami). Pokud jsou zařazeny na konci práce, musí být v příslušném místě v textu uveden odkaz na přílohu a na jejich název a pořadové číslo.

Tabulky, které jsou v relativních četnostech, musejí mít alespoň jeden údaj v absolutních četnostech (n). Tabulky musí být srozumitelné i neškolenému čtenáři (musí být jasno, kde je 100%, tam, kde to není možné, musí být vysvětlení)