Chuť ošklivých květáků

Podle statistik Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) končí celá třetina celosvětově vyprodukovaných potravin jako odpad. Přestože je tento stav neúnosný jak morálně, tak environmentálně, o plýtvání potravinami se začíná intenzivněji mluvit až v posledních letech. Kořeny tohoto problému se rozpínají do široka — zasahují do současné zemědělské politiky, strategií supermarketů, stravovacích zvyklostí jednotlivců — a většina jich zůstává veřejnému oku skryta. Dobrou zprávou je, že po celém světě sílí iniciativy, které se snaží tuto situaci změnit. A ještě lepší, že jedna taková v posledních letech vznikla i u nás.

7. 10. 2015 Lucie Sovová

V tématu plýtvání potravin se opakuje několik stálic. Patří mezi ně německý dokument Z popelnice do lednice, který v roce 2010 poukázal na rozsah tohoto problému a jeho globální souvislosti — jídlo, které končí v popelnicích jen v Evropské unii, by dokázalo uživit všechny hladovějící na celém světě. Dvakrát.

Dalším pionýrem v boji proti plýtvání potravinami je britský aktivista Tristram Stuart. Poté, co v roce 2009 vydal knihu Waste: Uncovering the Global Food Scandal (Odpad: odhalení globálního potravinového skandálu, na český překlad stále čekáme), přijal toto téma tak trochu za své: přednášel (na webu 7.G je ke zhlédnutí jeho TED talk), lobboval, sbíral ocenění. V Británii založil organizaci Feedback, jejíž happening Hostina pro pět tisíc inspiroval řadu iniciativ po celém světě.

Oněch pět tisíc obědů uvařili dobrovolníci z potravin, které by jinak namísto v žaludcích strávníků skončily nevyužité na poli nebo na kompostu. Na to, aby se dostaly ke spotřebitelům, totiž nebyly „dost dobré“ — tvarem, velikostí nebo dalšími vadami na kráse nesplňovaly kritéria obchodních řetězců. Po Londýňanech si na nevzhledné zelenině nebo potravinách s blížícím se doporučeným datem spotřeby mohli pochutnat v řadě dalších měst po celém světě. V roce 2013 se takhle zadarmo najedlo také tisíc lidí v Praze. Právě tehdy se zrodila iniciativa Zachraň jídlo.

Jez, daruj, nevyhazuj

Hostinou pro tisícale aktivity téhle skupiny, na jejímž začátku stáli tři přátelé, teprve začaly. Anna, Adam a David totiž zjistili, že téma plýtvání potravinami v české společnosti rezonuje. Navázali kontakty s dalšími iniciativami, které se u nás věnují příbuzným tématům, stali se součástí několika mezinárodních platforem a postupem času získali finance i podporu mnoha dalších lidí. Skupina se zaregistrovala jako spolek, vznikly profesionálně vyhlížející webovky a Zachraň jídlouspořádalo několik dalších happeningů upozorňujících na nesmyslnost vyhazování nezávadných potravin.

Balíčky nedokonalé zeleniny na zářijovém happeningu Křivá polévka, foto: Johana Kratochvílová.

Díky skvěle zvládnuté komunikaci a lobbingu na patřičných místech také její členové (v rámci širší pracovní skupiny) přispěli ke změně legislativy upravující darování potravin. Dříve musely organizace (například obchody) uhradit při darování jídla patnáctiprocentní daň z přidané hodnoty, bylo pro ně proto výhodnější nechtěné jídlo vyhodit. Od konce loňského roku lze tyto potraviny prohlásit za bezcenné a dani se tak vyhnout, což činí dárcovství o mnoho přístupnějším. Do boje proti plýtvání se Zachraň jídlopustili i na „domácí“ frontě — s recepty na vaření (be)ze zbytků a tipy pro správné uskladňování potravin oslovili jak jednotlivce, tak firmy, kde zaměstnanci sdílejí ledničku. A další kroky měly teprve přijít.

Sytý hladovému

Už od památné Hostiny pro tisíc zahájila skupina Zachraň jídlospolupráci s potravinovou bankou v Praze. Potravinové banky jsou neziskové organizace, jejichž cílem je shromažďovat potraviny, které není možné prodat, a přerozdělovat je potřebným. V České republice funguje celkem jedenáct takových institucí sdružených ve Federaci potravinových bank. Pražská pobočka vznikla už v roce 2009, větší zájem veřejnosti a zejména dárců jí ale přinesly právě kampaně a happeningy poukazující na problém plýtvání jídlem.

Pokud ve vás slovo bankavyvolává představu honosného sídla, nenechte se mýlit. Pražská potravinová banka, kam se koncem června vydáváme s dobrovolníky Zachraň jídlo, je ve skutečnosti nevelkým skladem v zapomenutém koutě Hostivaře. Vítá nás Pavel Komárek, skladník se sociálním cítěním, dobrým srdcem a zásobou historek. Prohlížíme si palety, na nichž jsou naskládané balíky kávy, instantní bramborové kaše, čokoládových cukrovinek a dalších výrobků. „Nejvíc nám scházejí základní potraviny, z nichž se lidé opravdu nají — těstoviny, rýže a podobně,“vysvětluje Komárek, jeden z pěti zaměstnanců banky. Při bližším průzkumu aktuální „nabídky“ se jeho slova potvrzují — většina potravin na skladě je poněkud obskurních, zkrátka neprodejných. „Jednou se nám stalo, že jsme dostali velké množství pepřového dresinku na salát. Nikdo nevěděl, co si s tím počít, někde to pak nakonec mazali lidem na chleba,“sdílí jednu ze svých zkušeností.

Balíčky připravené k rozdání, foto: Johana Kratochvílová.

Další překážky vyplývají z infrastruktury a logistiky — zhruba v šedesáti procentech případů vyzvedávají dary přímo zaměstnanci banky, kapacita lidí i vozidel je ale omezená stejně jako prostor ve skladu nebo možnosti uskladnění chlazeného zboží. Tyto faktory také limitují spolupráci mezi potravinovými bankami v různých městech. Další otázkou je množství darovaných potravin: „Když má azylový dům padesát klientů a my dostaneme od něčeho čtyřicet kusů, těžko vysvětlíte těm zbylým deseti, že se na ně nedostalo. Buď je pro všechny, nebo není nic,“ popisuje skladník každodenní úskalí své práce. Dodávky přebytečných potravin jsou navíc samozřejmě nestálé.

Pražská potravinová banka přitom spolupracuje zhruba se stovkou organizací v hlavním městě a okolí — patří mezi ně dětské domovy, stacionáře pro hendikepované, krizová centra, zařízení pro lidi bez domova nebo sociálně vyloučené. Potraviny ze skladu tak pomáhají sytit něco kolem jedenácti tisíc osob. Takovou poptávku banka rozhodně nepokryje, všechny zmiňované charity musí proto pro své klienty hledat i další zdroje.

A jak se jídlo do potravinové banky vůbec dostává? Nejčastěji jej darují velké obchody a potravinářské firmy, své přebytky sem ale mohou přivézt i zemědělci nebo jednotlivci — jen si vzpomeňte, až se vám na zahrádce příště přemnoží cukety!

Záchranáři na poli

Letos se iniciativa Zachraň jídlovícezaměřila právě na propojení potravinové banky se zemědělci. Oslovili pěstitele v okolí Prahy a ve Středočeském kraji a zorganizovali několik akcí, při nichž dobrovolníci přímo na poli sklízeli plodiny, které by jinak přišly vniveč. Názvem Paběrkování organizátoři odkazují na tradici z dob, kdy bylo podobné dosklízení běžnou praxí. V současné době ale mnozí zemědělci nemají kapacitu přebytečnou nebo neprodejnou část úrody sami sklízet, pracně vypěstovaná zelenina se proto bez dalšího užitku zaorává. Během letošní sezony proběhlo zatím šest paběrkovacích výjezdů, během nichž celkem 54 dobrovolníků nasbíralo 3,3 tuny plodin — zapomenuté brambory, přerostlé kedlubny, pokroucené mrkve, květák, ledový salát. „Paběrkáři“ se nejen velmi zblízka seznámili s původem potravin, ale odnesli si i dobrodružné zážitky, například přespávání v bramborových pytlích. Práce na poli je lepší než tělocvična, pochvalovali si také někteří.

Paběrkování květáků nevyhovující barvy, foto: zachranjidlo.cz.

Paběrkování zároveň přitáhlo pozornost k potravinám, které se vyhodí na cestě z polí ke spotřebitelům. Podle dat Evropské komise má zemědělství na svědomí 34 procent plýtvání potravinami (nejvíce potravin, 41 % ze všech vyplýtvaných, nicméně vyhodí domácnosti). Vedle sklizně zničené vlivem počasí nebo špatného způsobu skladování jsou na vině právě estetická kritéria obchodních řetězců.

Mrkev, se kterou se můžete ztotožnit

Některým spotřebitelům však zahnutá mrkev nebo květák s černou tečkou nevadí — na trzích doprovázejících happeningy Zachraň jídlo se všechna nevzhledná zelenina rychle prodala. Ve Francii a následně také Belgii začaly některé supermarkety nabízet „ošklivé“ plodiny jako zvláštní zboží za nižší cenu. Právě tímto směrem teď směřují další kroky potravinových záchranářů. V létě uspořádali fotografickou soutěž o nejkrásnější výpěstky neobvyklých tvarů. Podzimní sezonu zahájili akcí Křivá polévka, kdy na piazzetě Národního divadla v Praze znovu rozdávali jídlo z nevzhledných surovin. Zároveň se chystají ve vybraných supermarketech pomocí dotazníků zjišťovat, jaká jsou skutečná estetická měřítka českých spotřebitelů a zda by si chtěli „ošklivou“ zeleninu a ovoce v obchodech kupovat. Pokud by obchodní řetězce na takový spotřebitelský tlak reagovaly, posunulo by to řešení problému plýtvání ještě o úroveň výš.

„Ošklivá“ zelenina nakrmila na piazzetě Národního divadla dva tisíce strávníků, foto: Johana Kratochvílová.

Problém plýtvání jídlem vypovídá mnohé o nastavení současného zemědělsko-potravinového systému, který se snahou o standardizovaně dokonalé produkty mění z přirozené interakce člověka s přírodou na průmyslovou výrobu. Odráží ale také celkové uspořádání našeho světa, kde touha po kvalitě a líbivosti sklouzává k zahazování toho, co se nevejde do normy — platí to o mrkvích i o lidech, možná právě proto „ošklivá“ zelenina tolik chutná. Zmiňovaná šíře problému plýtvání potravinami stejně jako rozmanitost aktivit nejrůznějších iniciativ v této oblasti dokládá, jak relativně snadné je najít prostor pro malou intervenci. A co uděláte vy?


Autorka je doktorandkou na Katedře environmentálních studií. Článek vznikl za finanční podpory Hlavního města Prahy a původně vyšel v časopise Sedmá generace (https://www.sedmagenerace.cz/chut-osklivych-kvetaku/)

Záchranářovo desatero

1. Nakupujte jídlo s rozmyslem a pouze tolik, kolik potřebujete. Můžete zkusit i nákup na míru — přesně v potřebném množství a bez jednorázových obalů.

2. Nezaměňujte „datum spotřeby“ a „datum minimální trvanlivosti“. Datum spotřeby je doba, do které je potravina zaručeně zdravotně nezávadná, po jeho uplynutí je neprodejná. Po vypršení lhůty minimální trvanlivosti je potravina zdravotně nezávadná a poživatelná, ale její jakost se může změnit

3. Listový salát, brokolice, celer či jarní cibulka vydrží déle se spodní částí ponořenou ve sklenici s vodou (až dva týdny).

4. Vajíčka jsou čerstvá, když se ve sklenici s vodou ponoří na dno. Blíží-li se datum spotřeby, můžete je uvařit natvrdo — v lednici pak vydrží další 3 až 4 dny.

5. Chléb skladujte na suchém a tmavém místě v papírovém (nikoli plastovém) sáčku. Menší pečivo můžete zamrazit, vydrží tak 4 až 6 měsíců.

6. Průběžně kontrolujte data spotřeby potravin v zadních částech lednice i spižírny a posouvejte nejstarší potraviny dopředu.

7. Snažte se skladovat jednotlivé kusy zeleniny dále od sebe. Brambory vydrží déle, pokud k nim přidáte jablka, u jiných druhů zeleniny a ovoce naopak přiložená jablka urychlují zrání.

8. Nedozrálá a tvrdá rajčata skladujte v pokojové teplotě stranou od slunečního svitu a stopkou nahoru.

9. Maso před uložením do mrazničky vyjměte z obalu, v němž jste je zakoupili, opláchněte studenou vodou, osušte a vložte do uzavřeného sáčku nebo do potravinové dózy. Ostatní potraviny naopak omývejte až před samotnou konzumací.

10. Zeleninu i ovoce se snažte kupovat lokální a sezonní — ve svém přirozeném období má delší trvanlivost. Navíc ušetříte, podpoříte tuzemské zemědělce a předejdete zbytečným ztrátám a spotřebě energií, ke kterým dochází při dovozu potravin z velkých vzdáleností.

Zdroj: www.zachranjidlo.cz.

Fakta o plýtvání potravinami
  • Každý rok se celosvětově vyhodí 1,3 miliardy tun jídla. Do popelnic putuje 45 % vypěstovaného ovoce a zeleniny, 35 % ryb a mořských plodů, 30 % obilovin, 20 % mléčných výrobků a stejné množství masa.
  • Zároveň 795 milionů lidí na celém světě trpí hladem a podvýživou. Kdyby se plýtvání potravinami podařilo snížit o čtvrtinu, měli bychom dost jídla pro nasycení všech lidí na planetě.
  • Problém plýtvání jídlem se týká zejména zemí globálního Severu. Zatímco v ekonomicky méně rozvinutých státech dochází k potravinovým ztrátám vinou nedostatečné infrastruktury pro přepravu a skladování jídla, v bohatých zemích jsou na vině zejména obchodníci a spotřebitelé, kteří mají na svědomí 30, respektive 40 % případů znehodnocení potravin.
  • Průměrný obyvatel Evropy a Severní Ameriky vyhodí ročně kolem sta kilogramů potravin. V subsaharské Africe, jižní a jihovýchodní Asii se toto číslo pohybuje do deseti kilogramů.
  • V Česku vyhodíme ročně přes 700 tisíc tun jídla, tedy kolem 70 kilogramů na osobu.
  • Při výrobě následně vyhozeného jídla vypustíme každý rok na celém světě do vzduchu 3,3 gigatun oxidu uhličitého, což je více než emise většiny států (kromě USA a Číny).
  • Vypěstování těchto potravin zároveň zabírá plochu 1,4 miliardy hektarů, tedy bezmála třetinu zemědělské půdy, a spotřebovává 250 kubických kilometrů vody — trojnásobek objemu Ženevského jezera.
  • Tržní cena potravin, které se každý rok na celém světě vyhodí, se odhaduje na 750 miliard dolarů, což je stejně jako roční HDP Švýcarska.
  • Jedním z pionýrů v boji proti plýtvání jídlem je Francie — podle zákona schváleného letos v květnu musí tamní supermarkety neprodané poživatelné potraviny darovat charitativním organizacím.

Zdroje: Evropská komise (2010), FAO (2011, 2013).

Více článků

Přehled všech článků