E. F. Schumacher: Ekonomie, jako kdyby na lidech záleželo
Buddhistická ekonomie? Nenásilná ekonomie? Technika s lidskou tváří? Co to má být? Seriál o „ekonomických disidentech“ pokračuje příběhem E. F. Schumachera, autora knížky Malé je milé a jednoho z nejpronikavějších kritiků ekonomie dvacátého století.
Hlad za první světové války, zhroucení německé měny a s ní i všech jistot v létech dvacátých, velká hospodářská krize, nezaměstnanost, zabřednutí Německa do nacistického fanatismu a rozpoutání další válečné smrště… to byly události, které formovaly mladého Ernsta Friedricha Schumachera (1911—1977), hrdinu našeho dnešního vyprávění. Fritz, jak mu říkali přátelé, pocházel ze staré a vážené rodiny. Jeho otec byl profesorem ekonomie na berlínské univerzitě a on sám studoval ekonomii v Oxfordu a na newyorské Columbia University s jediným cílem: chtěl pochopit, jak finanční systémy ovlivňují svět a jak ekonomiku uspořádat tak, aby svět fungoval co nejlépe.
Když se kácí les, létají třísky
Z Schumacherovy biografie psané jeho dcerou Barbarou Woodovou, dostupné na stránkách americké E. F. Schumacher Society, vyvstává obrázek hubeného, arogantního, charismatického a inteligentního mladíka, bolestně prožívajícího proměnu Německa v nacistickou zemi. Opouští nadějnou americkou kariéru, vrací se domů a snaží se vpravit do německé reality po Hitlerově nástupu k moci.
Schumacherův otec radí: neodporovat. Hovoří o tom, že „když se kácí les, lítají třísky“ a povzbuzuje své syny, aby vstoupili do S. A. a do Hitlerjugend. Fritz ale cítí, že ztratil vlast — v takovém Německu žít nedokáže. V roce 1937 s novomanželkou Annou Marií, přezdívanou Muši, odplouvá do Anglie. Po vypuknutí války ztrácí zaměstnání, pracuje manuálně na farmě a vzápětí je deportován do internačního tábora, nechávaje ženu nezajištěnou se dvěma malými dětmi. Po třech měsících se díky intervencím přátel vrací do chaloupky na farmě a po večerech při svíčce promýšlí plán, jak reformovat světový peněžní systém. Své myšlenky posílá i slavnému britskému ekonomovi J. M. Keynesovi, osobně je s ním diskutuje. Nakonec Keynes publikuje text, který za leccos Schumacherovi vděčí — v práci ho však necituje.
Dvě vlasti, dvě rodiny
Přesto se Schumacher v Británii ještě za války uplatňuje coby ekonom i novinář. Po válce odjíždí do Německa jako britský ekonomický poradce. Setkání s blízkými příbuznými jsou často bolestná a spojená s nevyřčenou výčitkou těch, kteří zůstali, i s pocity viny: Fritzův mladší bratr padl v sedmnácti letech na východní frontě. V roce 1950 si Schumacher uvědomuje, že ani v poválečném Německu nedokáže volně dýchat. Navíc zklamán neúspěchem svých návrhů na uspořádání poválečné německé ekonomiky se odhodlává k návratu do Británie. Woodová popisuje drtivý dopad tohoto kroku na Muši, laskavou, citovou bytost, hluboce připoutanou k rodičům a příbuzným v Německu. Fritz zakupuje pro rodinu dům jižně od Londýna, experimentuje s ekologickým pěstováním potravin a vlastnoručním pečením chleba a nastupuje do zaměstnání ve správě nově znárodněného uhelného průmyslu, kde, jak potěšeně oznamuje rodině, ho „platí za to, aby přemýšlel“. Muši pečuje o čtyři děti, cítí se však osamělá a propast mezi manželi se prohlubuje. Sbližují se opět až v době, kdy Muši umírá na rakovinu. Schumacher se v roce 1962 žení s mladou švýcarskou au-pair Vreni, s níž má další čtyři děti.
Ekonom-guru
„Byl uvolněný a měl velké osobní kouzlo — vysoký džentlmen po šedesátce s delšími bílými vlasy, laskavým, otevřeným obličejem a očima, které měkce zářily zpod huňatého obočí,“ líčí Schumachera fyzik a myslitel Fritjof Capra v knížce Uncommon wisdom: conversations with remarkable people. Navštívil ho v roce 1977, pár měsíců před jeho smrtí. Bylo to již několik let po vydání Schumacherova bestselleru Small is beautiful: economics as if people mattered (1973, česky Malé je milé, 2000) a „ekonom-guru“, jak ho někdy média nazývala, byl na roztrhání: jezdil po světě, hovořil v auditoriích a radil hlavám státu včetně amerického prezidenta. Co bylo jádrem jeho sdělení?
Slepé skvrny ekonomie
Schumacher ve své nejznámější knížce s německou precizností a anglickým nadhledem dokládá, že ekonomie vychází z určitých nevyřčených předpokladů, a z nich teprve odvozuje své postuláty. Ty pak aplikuje na společnost a přírodu, často se zhoubnými následky. Jedním z jejích nevyřčených předpokladů je materialistický pohled na svět. Z něj plyne přesvědčení, že ekonomický růst je v každém případě dobrá věc. Zde Schumacher zúročuje své dvacetileté období v Národní uhelné radě. Byl „placen za to, aby přemýšlel“. Přemýšlel tedy. Do notýsku sbíral fakta a statistiky, dával je dohromady a ke svému silnému znepokojení zjistil, že v poválečném období prudce narůstá nejen hrubý domácí produkt, ale také spotřeba zdrojů a zejména fosilních paliv. Uvědomil si, že tato spotřeba nemůže pokračovat do nekonečna, a průmyslová civilizace je tak postavena na velmi vratkých základech. Nedokáže tomu však čelit vinou dalšího svého skrytého předpokladu: zaměnitelnosti. Ekonomie vše převádí na společný jmenovatel: peníze. To vytváří iluzi, že neobnovitelné zdroje se neliší od obnovitelných. Ekonomie tak nemá čidla na spotřebu cenného přírodního kapitálu. Převod všeho kolem nás na kvantitativní jednotky sice umožňuje tvorbu elegantních ekonomických modelů, vede však k tomu, že ekonomické myšlení neodlišuje živé „zboží“, jako je zvíře, od neživého, jako je auto, a že považuje zemědělství za průmysl jako každý jiný. V zemědělství ale nejde jen o to, jak generovat příjmy a snižovat náklady, říká Schumacher. Zemědělství je komplexní vztah člověka a přírody a politici by měli „hledat přístupy, které by umožnily rekonstrukci venkovské kultury, otevřely možnost většímu počtu lidí, aby se na venkově mohli uživit ať již na plný, nebo částečný úvazek, a orientovat naše zacházení s půdou k trojnásobnému ideálu krásy, zdraví a stability“.
Buddhistická ekonomie
Schumacher se postupně vyvinul z úzkého racionalisty v hluboce duchovního člověka, který polevil ve své aroganci, přibral na váze, ale neztratil svou břitkou argumentační schopnost. Zajímal se o buddhismus a v nejznámější kapitole své knihy naznačuje, jaké by byly priority ekonomů, kteří by nevycházeli z materialistického, ale z buddhistického pohledu na svět. Pro buddhistického ekonoma by výroba a spotřeba statků nebyly konečným cílem. Tím by byl duchovní rozvoj každého jednotlivce. V základě jeho snažení by proto nestál požadavek maximální, ale optimální produkce a spotřeby. Usiloval by navíc o ekonomiku, která by byla nenásilná a jednoduchá: „Fyzické zdroje jsou omezené všude, proto lidé, kteří své potřeby dokáží uspokojit jejich skromnějším využíváním, si zřejmě půjdou po krku méně než ti, kteří jsou na nich závislí ve vysoké míře. Stejně tak se zmenšuje pravděpodobnost užití násilí ve velkém u lidí, kteří žijí ve vysoce soběstačných místních komunitách.“
Napnout plachty a čekat na příznivý vítr
Využívání místních zdrojů pro místní spotřebu, důraz na malé měřítko a srozumitelnost v ekonomické i technické oblasti: to jsou témata, která se opakují v Schumacherových textech znovu a znovu. Nebyl však jen teoretik. Byl především praktik a inspirátor. Mezi hnutí, kterým pomohl na svět, patří hnutí za tzv. přiměřenou techniku (intermediate technology), o které hovořil jako o „technologii s lidskou tváří“, čímž parafrázuje obrat „socialismus s lidskou tváří“, který obletěl svět v době Pražského jara. Schumacher se zabýval i otázkou vlastnictví. Vnímal omezení privátního vlastnictví a podobně jako Gándhí, který byl jeho velkým inspirátorem, přemýšlel o jeho alternativách. Ke konci života se podílel na řízení sociálního podniku Scott-Bader Company, jehož strukturu zajímavě popisuje v poslední kapitole své knihy.
Ačkoliv Schumacher zcestoval řadu zemí a inspiroval lidi po celém světě, jeho odkaz je asi nejživější v anglosaské oblasti. Ekonomičtí „disidenti“ nadále citují jeho knihy, včetně hodnotově zaměřené Guide for the perplexed a sbírky esejů Good work. Britská Schumacher Society garantuje každoroční přednášku Schumacher lecture a inspirující knížečky, tzv. Schumacher briefings (Green Books). Schumacher college, sídlící v britském Devonu, již osmnáct let pořádá mezinárodní kursy v jeho duchu a letos zakládá magisterský program zaměřený na holistickou ekonomii. Velmi aktivní je i americká E. F. Schumacher Society. Schumacherův citát na jejích stránkách možná nejvýstižněji vyjadřuje jeho výzvu dnešku: „Větru poručit nedokážeme, každý ale může napnout plachtu a být připraven, až vítr přijde.“
Autorka pracuje na Katedře environmentálních studii Masarykovy univerzity v Brně.
Původně vyšlo v časopise 7.G a je dostupné online: https://www.sedmagenerace.cz/e-f-schumacher-ekonomie-jako-kdyby-na-lidech-zalezelo/